Alternativní a augmentativní komunikace

Speciální pedagogika | Komunikace je jedním z nejdůležitějších dorozumívacích prostředků mezi lidmi. Slouží ke sdělování informací, názorů, pocitů a myšlenek. Umožňuje nám navazovat nové vztahy a udržovat kontakty mezi lidmi. Komunikaci můžeme dělit podle komunikačních kódů na verbální a neverbální. Verbální komunikace je vyjadřování se prostřednictvím řeči a jazyka, pomocí slov. U lehčích forem mentální retardace může být verbální komunikace na stejné úrovni jako u zdravého jedince a nebo může být lehce narušena. U těžších forem mentálního postižení je většinou verbální komunikace velmi omezena. Neverbální komunikace doplňuje, upřesňuje ale i nahrazuje verbální komunikaci. Je to výměna informací, názorů a pocitů zprostředkovaná nejazykovými prostředky. Každý jedinec má svou speciální neverbální komunikaci, která ho odlišuje od ostatních lidí. Jedná se například o pohyby těla, gestikulaci nebo mimiku. Mezi projevy neverbální komunikace řadíme projevy mimické (výrazy obličeje), gestikulační (pohyby rukou, prstů, hlavy), kinezické (pohyby celého těla), vizické (pohyby očí, oční kontakt), haptické (doteky), proxemické (význam vzdálenosti mezi lidmi) a posturologické (postoje těla). 

Alternativní a augmentativní komunikace se již řadu let využívá například při komunikaci osob sluchově postižených - znaková řeč, u osob zrakově postižených (Braillovo písmo) a u hluchoslepých osob (Lormova abeceda). Alternativní a augmentativní komunikace se začala využívat i u osob mentálně postižených. Tyto jedinci mají většinou narušené a omezené komunikační schopnosti, proto se u nich začalo pracovat s těmito netradičními metodami a technikami komunikace. Umožňuje jim komunikovat s okolím, vyjadřovat svoje emoce, pocity a přání. 

Mezi nejznámější formy verbální a neverbální komunikace patří facilitovaná komunikace – facilitátor je osoba, která provádí podporu ruky, přidržuje paži podle potřeby a klient sděluje zprávu buď na psací tabulku nebo pomocí počítače. Dále se využívá makaton, což je jazykový program, který využívá manuální znaky, symboly a mluvenou řeč. 

Piktogramy využívají osoby s těžším mentálním postižením, autisté a postižení s více vadami. Jde o zjednodušené obrázky předmětů, činností a vlastností. Klienti je využívají ke sdělení svých potřeb, pocitů a emocí. Piktogramy jim slouží ale i k orientaci v prostoru a čase. S piktogramy se setkáváme i v běžném životě. 

Dále se používá komunikační systém Bliss, který používá obrázky,jež jsou sestaveny z čar a jednoduchých geometrických tvarů. Pro každého uživatele tohoto systému je zpracována individuální komunikační tabulka s používanými obrázky. U obrázku je uveden i nápis předmětu nebo činnosti, tak aby se uživatel dorozuměl i s osobami, které systém Bliss neznají. 

Do alternativní komunikace také patří sociální čtení. Je chápáno jako poznávání, interpretace a reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova a skupiny slov, které se vyskytují v nejbližším okolí, aniž by byly využívány čtecí dovednosti. Sociální čtení pomáhá mentálně postiženým zapojit se do aktivního života, poskytuje určitou míru nezávislosti a nabízí jedinci nové zkušenosti a poznatky, které poté použije v běžném životě, např. v obchodě, v dopravě, při manuálních pracích.

Ivana Šimečková