Dětský autismus

Osoby, zasažené autismem, vyžadují speciální přístup a péči, a to z hlediska pedagogického, tak i výchovného. Autismus představuje onemocnění, které je nevyléčitelné, ale vývoj a prognóza zasažené osoby jsou ovlivnitelné především vzděláváním této osoby. Autismus nezasahuje jen postiženou osobu, ale i jeho nejbližší okolí. Dětský autismus představuje závažnou vývojovou poruchu, pro niž je charakteristická narušená schopnost vytvářet vztahy s lidmi, přiměřeně reagovat na podněty z okolí, nutkavá touha po neměnnosti a další příznaky vážně postihující život jedince. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Nevyhodnocuje správně informace, které k němu směřují a reaguje někdy nezvykle na běžné podněty. Projevy autismu jsou velice rozmanité, nelze najít dva jedince s autismem, kteří by měli stejné projevy.

Dětský autismus je poruchou, která tvoří základ poruch autistického spektra. Při dětském autismu dochází k narušení vývoje jedince a to v míře a charakteru. Velmi často jsou prvotní příznaky patrné již ve věku 12 nebo 18 měsíců. Prvotní příznaky dětského autismu jsou dvojího charakteru. 

Vývoj jedince je již od prvních měsíců života výrazně abnormální. Projevuje se to tím, že se dítě neusmívá, nesnaží se o navázání očního kontaktu s matkou, nesnaží se upoutávat pozornost svého okolí (pečovatelů, matky,…), je psychomotoricky neklidné. Vývoj řeči je také výrazně opožděný.

Pro druhý typ prvotních příznaků je charakteristická tzv. autistická regrese, kdy často dochází k situaci, že dítě postupně začne ztrácet již jednou nabité schopnosti a kompetence a to především v oblasti verbální a neverbální komunikace, mezilidské interakce, kognitivních a emocionálních schopností a dovedností. Objevují se také určité poruchy chování a jednání.

Autistické dítě je již na začátku svého života nápadné svým chováním, jednáním a reakcemi.

Metody a techniky práce s osobami s autismem jsou velmi individuální a přizpůsobují se potřebám a schopnostem daného jedince. Při práci s autisty je důležité dodržovat celou řadu obecných pravidel a doporučení, která napomáhají úspěšnosti a kvalitě výchovně vzdělávacímu procesu.

Je třeba dodržovat pravidlo přesnosti a jasnosti instrukcí a určité míry zajištění předvídatelnosti v situacích, neboť platí, že jedinci s autismem potřebují a vyžadují vyšší míru struktury aktivit a prostředí, kde se nacházejí.  Je třeba dbát na dodržování zásady jasné a konkrétní motivace, je nutné neustále definovat logické důvody pro výkon určitého úkolu.

Zásada vyšší míry tolerance se uplatňuje především u způsobů a metod jednání a komunikace s druhými lidmi.

Nutné je dodržovat pravidlo důslednosti v přístupu k autistům. Uplatňuje se v těch situacích, které jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné, protože autista potřebuje logicky a jasně vysvětlit změny a proč k nim dochází.

Důležitá je vyšší míra vizuální podpory, protože jim pomáhá při učení a osvojování si nových informací, dovedností a znalostí. Pro osoby s autismem je nutné, aby nová informace byla podána prostřednictvím vizuální podpory.

Autisté využívají hmat. Děti se tak lépe učí a za pomoci hmatu se lépe orientují. Hmatová a fyzická manipulace s předměty zkvalitňuje a zefektivňuje samotný edukační proces.

Lidé s autismem mají svůj specifický svět, jejich komunikační vyjadřování je také velmi specifické a proto je při práci s nimi důležitá hlavně trpělivost a terapie formou hry, hudby, kreslení. Běžný člověk se setká s autistou na ulici, tam se mu může vyhnout, ale pokud chce někdy přímo pracovat s těmito lidmi, pak je důležité řídit se metodickými pokyny pro práci s těmito jedinci.

Jediným úspěšným způsobem, jak pomoci dětem s autismem, je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie. Pokud se podaří dítěti speciálním přístupem porozumět světu, který ho vzhledem  k jeho handicapu chaoticky obklopuje, je velká šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Speciálně vyškolení pedagogové nejčastěji využívají metodiku strukturovaného učení, provádí se nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou základními metodami při práci s těmito dětmi.