Diagnostika grafomotoriky a kresby

Diagnostika grafomotoriky je v úzkém vztahu ke zralosti senzomotorických funkcí a je důležitá z hlediska školní zralosti a specifických poruch učení.

Při zjišťování úrovně grafomotoriky se zaměřujeme na pohyby prstů a ruky, manipulaci s kresebným nástrojem, úchop a držení psacího nástroje, uvolnění ruky a plynulost pohybů při psaní nebo kreslení, sklon čar při psaní nebo kreslení, přítlak na tužku, zaplnění plochy papíru, schopnost dotahovat kresbu k základní obrysové linii. Také sledujeme správné sezení, vhodnou výšku židle  pracovní plochy stolu.

Ten, kdo využívá kresbu k pedagogické diagnostice, musí mít základní přehled o jejím vývoji. Kresba se vyvíjí od bezobsažné čáranice, dále je to obsažná čáranice, přechod ke znakové kresbě, znaková kresba, spontánní realismus až po střízlivý realismus.

Co se týká nápodoby základních geometrických tvarů, dítě dokáže přibližně ve třech letech napodobit kruh a kolmé čáry, ve čtyřech letech křížek, v pěti letech čtverec, v šesti letech trojúhelník a v sedmi letech kosodélník.

Kresba lidské postavy také prochází svým vývojem. Dítě ve třech letech kreslí hlavonožce, ve čtyřech letech má kresba postavy tělo a jednodimenzionální končetiny. Asi v pěti letech kreslí postavu s podstatnými detaily a v přiměřených proporcích, v šesti letech má postava všechny detaily, prsty na rukách i oblečení. V mladším školním věku by dítě mělo zvládnout kreslit postavu v pohybu a kreslit postavy z profilu.

Určité zvláštnosti kresby můžeme pozorovat u dětí se zdravotním postižením. Mentální retardace ovlivňuje kvalitu kresby různě, záleží na její závažnosti a případně souběhu s dalším postižením jako je například dětská mozková obrna, těžké zrakové vady a podobně. Základní vada se projevuje jak v obsahové stránce kresby, tak i ve formálním provedení obrázku.

Tělesné postižení omezuje možnosti kresebného projevu v závislosti na úrovni poškození funkce ruky. Kvalita kresby je ovlivněna závažností tělesného postižení. Zpravidla v důsledku tělesného postižení více trpí formální provedení kresby než její obsahová stránka.

Zrakové postižení také ovlivňuje kresebné možnosti jedince v závislosti na závažnosti vady. Je podstatná i doba, kdy postižení vzniklo, protože u získaných vad bývají zachovány zrakové představy, které lze využít i v kresebném projevu. Vývoj kresby je ovlivněn schopností vnímat zobrazované objekty a rozlišovat jejich základní znaky a také si utvořit vizuální představy.

Sluchové postižení samo o sobě kresbu neovlivňuje, pokud není kombinováno s další vadou.

Výkon dítěte v kresbě je nutno vždy posuzovat v souvislosti s výsledky dosaženými v inteligenčních testech. Kresba některých jedinců může být výrazně lepší nebo naopak horší než jsou jejich rozumové schopnosti, proto by zde mohlo hrozit podhodnocení nebo nadhodnocení výsledku. Patří sem kresebné techniky zaměřené na kresbu lidské postavy.

Selhání v kresbě může svědčit o poruše zrakového vnímání, jemné motoriky, senzomotorické koordinace nebo integrace těchto funkcí.

Kresba slouží jako informační zdroj o způsobu citového prožívání a také ozřejmuje určité specifické vztahy a postoje dítěte. Jedná se o aktuální emocionální ladění a tendenci k určitému emočnímu reagování. Také jde o vztahy a postoje dítěte k druhým lidem z jeho prostředí, které dítě nechce, nebo nedovede ozřejmit jiným způsobem a které  vyjádří  kresbou. V této oblasti můžeme získat o dítěti různé informace.