Diagnostika profesní orientace z pohledu nejčastějších zdravotních postižení

Profesní orientace, jejíž diagnostika vychází z informací, dat a poznatků diagnostiky předchozích vývojových období, je procesem, ve kterém se jedinec cílevědomě a záměrně zaměřuje na určitý okruh možných profesí a jeho výsledkem je volba povolání.

Z hlediska věku se tento proces realizuje koncem období povinné školní docházky. Jedinci se závažnějším handicapem začínají pracovat v chráněných dílnách, formou podporovaného zaměstnání a podobně.

Pomůckou pro třídního učitele a výchovného poradce mohou být profesiogramy, které poskytují přehledné popisy nároků na přípravu v dané profesi.

Na volbu povolání má vliv i vzdálenost školy od místa bydliště, dostupnost z hlediska dopravy, nutnost internátního pobytu, délka přípravy na povolání a možnost uplatnění v daném oboru na trhu práce v místě bydliště a ekonomická úroveň rodiny.

Diagnostika profesní orientace a volby povolání je v poradenství zaměřena na oblasti:

• anamnestické údaje
• oblast motoriky a grafomotoriky
• rozumové schopnosti
• lateralita
• komunikační schopnosti
• osobnostní charakteristiky

Diagnostický proces zaměřený k profesní orientaci jedinců se zdravotním postižením je komplexního charakteru a podílí se na něm odborníci z oblasti medicíny, psychologie, speciální pedagogiky a sociální oblasti.

U žáků s tělesným postižením je důležitý takový obor, aby byl pro daného jedince perspektivně vhodný a pohybově zvládnutelný. Výběr je snazší, pokud je žák na přiměřené inteligenční úrovni a je ve škole úspěšný.

U žáků se zrakovým postižením může být volba profese snahou vyrovnat se zdravým vrstevníkům a tak si potvrdit své kompetence. Jedinec se zdravotním postižením může být z tohoto pohledu nevhodně ovlivňován svou rodinou (příliš ambiciózní rodiče). Jeho volbu mohou ovlivnit i projevy nezralosti. Informace získané z diagnostického procesu je třeba posuzovat komplexně, ve vzájemných souvislostech. Využívá se mimo jiné rozhovor s klientem, zjišťují se jeho zájmy, motivace o zvolený obor. Také je dobré zjistit, zda se žák rozhodl pro daný obor sám nebo mu obor doporučila škola, přejí si ho rodiče a podobně.

V případě jedinců s těžkým sluchovým postižením může být volba povolání dosti komplikovaná a ve své nabídce značně omezená. Vyšetření osobnosti by mělo být zaměřeno na míru odolnosti vůči zátěži. Nutnost vyšetření osobnostní složky u jedinců se sluchovým postižením vyplývá z ovlivnění jejich osobnosti základní vadou, absencí zvukových podnětů a problémy v komunikaci se sociálním prostředím. Jejich chování bývá nápadné a většinou bývá hodnoceno spíše negativně.

Diagnostika profesní orientace u mentálně postižených vychází z příčin a hloubky jejich mentální retardace. Důležité je znát jejich individuální profil schopností, dosaženou míru nezávislostí a schopnost adaptovat se na požadavky prostředí. Rozhovor s klientem je možné realizovat u žáků s lehkou mozkovou retardací, individuálně i v případě středního typu postižení. Informace se budou týkat zájmů a motivace jedince od jeho rodičů či zákonných zástupců. Kromě zjištění úrovně a profilu rozumových schopností záleží z hlediska zařazení do společnosti i na schopnosti jejich praktického využití, na schopnosti učit se, na způsobu řešení úkolů, na psychomotorickém tempu a míře samostatného přístupu k řešení úkolů, ochotě spolupracovat a podobně.

Završením profesní diagnostiky je zvolení studijního zaměření, učebního oboru nebo orientace na některou jednodušší činnost, kterou by jedinec mohl vykonávat vzhledem ke svému handicapu. Profesní orientace je procesem, ve kterém se jedinec cílevědomě a záměrně zaměřuje na určitý okruh možných profesí a jeho výsledkem je volba povolání.