Diagnostika školí zralosti – školní připravenost

Školní připravenost dítěte závisí na působení jeho sociálního prostředí, nejvíce na rodině a předškolním zařízení, které dítě navštěvuje.

Vnější připravenost se může projevovat jen jako zájem o zevní prostředí vyučování, například nábytek ve třídě, obrazy, květiny, spolužáci. Některé děti pojímají učení jako hru a úkoly nepovažují za povinné nebo nemají dosud vytvořeny návyky rozumové práce, a proto nedovedou přemýšlet. Tyto děti bývají úspěšné v předmětech, které nejsou náročné na myšlenkovou činnost – hudební výchova, výtvarná výchova a další výchovy.

Vnitřní připravenost znamená vlastní způsobilost dítěte ke školní docházce. Mají určitou úroveň poznatků a rozumových schopností, citů, ukázněnosti, sociálních vztahů, adaptability, učebních dovedností a návyků i zájem a snahu učit se. Vnitřní připravenost žáka na školu odpovídá rozumové, citové a sociální zralosti.

Oblasti kompetencí z hlediska školní připravenosti

Dítě přichází o školy s určitými kompetencemi. Jsou to předpoklady pro zvládnutí role školáka. Na rozvoj motivace dítěte ke školní práci má významný vliv postoj a názory rodičů. Je zde nutný osobní příklad. Pokud mají rodiče profesi, která vzžaduje určitou vzdělanostní úroveň, chápe pak dítě vzdělání jako pozitivní hodnotu. Pro socializaci dítěte je důležitý způsob komunikace v rodině. V sociálně slabších rodinách slouží řečová komunikace k domluvě o základních věcech. Slovní zásoba rodičů bývá nižší, chování je více stereotypní a setkáváme se zde s omezenějším výběrem aktivit a podobně. Někdy školu hodnotí jako nepřátelskou, protože vyžaduje plnění obtížných úkolů.

Dostatečná úroveň socializace dítěte při nástupu do školy

Dítě by se mělo orientovat v různých sociálních rolích a vhodně přizpůsobovat své chování ve vztahu k učiteli a k spolužákům.

Dostatečně vyvinutá schopnost verbální komunikace

Toto je nutný předpoklad pro úspěšnou adaptaci dítěte na školu. Dítě musí učiteli dobře rozumět, chápat smysl jeho požadavků.

Orientace v systému hodnot a norem chování

Dítě, které je připravené na školní docházku, by mělo chápat a respektovat základní pravidla chování. Na počátku školní docházky je schopno dodržovat základní normy chování a je vázáno na hodnocení svého sociálního okolí, protože autorita jeho blízkých lidí je pro ně v tomto období významná.

Diagnostika školní zralosti se zaměřuje na oblasti tělesné zralosti, rozumové zralosti a zralosti citové a sociální. Opírá se o dlouhodobé sledování dítěte v průběhu předškolního věku, kdy se nejčastěji zaměřuje na oblast motorických funkcí, lateralitu, sebeobslužné činnosti, úroveň rozumových, verbálních a komunikačních schopností a oblast sociálního a citového vývoje. Také se sleduje úroveň zrakvého a sluchového vnímání.

V praxi většinou diagnostika školní zralosti probíhá ve dvou etapách. Pokud se objeví pochybnosti o vhodnosti nástupu dítěte do školy, provádí komplexní diagnostické vyšetření příslušná pedagogicko psychologická poradna, nebo v případě dětí se zdravotním postižením speciálně pedagogické centrum.

K nejpoužívanějším diagnostickým metodám patří Orientační test školní zralosti, který obsahuje tři úkoly – kresbu mužské postavy, napodobení psacího písma a obkreslení určitého počtu bodů s daným umístěním v prostoru. Test je časově nenáročný a jednoduchý. Provádí se také Edfeldtův Reverzní test, který zjišťuje připravenost ke čtení. Je zaměřen na schopnost dítěte rozlišovat zrcadlové tvary. Obrázkově – slovníková zkouška zjišťuje slovní zásobu a pohotovost dětí. Dítě pracuje s barevými obrázky a má říci, co je na obrázku nebo co zobrazená osob dělá.

Pozorovací schéma je zaměřeno na řeč, činnost a hru, motoriku, grafomotoriku, sociabilitu, sebeobsluhu, emocionalitu a chování.

Mezi další metody pro zjišťování školní připravenosti je Vývojový test zrakového vnímání a také se využívá Zkouška vědomostí předškolních dětí.

Základem komplexního vyšetření školní zralosti v pedagogicko psychologické poradně a ve speciálně pedagogickém centru je diagnostika inteligence. K tomu se využívají standardizované inteligenční testy.

V rámci diagnostiky je nutná spolupráce více odborníků, nejčastěji se jedná o psychologa, speciálního pedagoga, logopeda a sociálního pracovníka. Podle potřeby může být nutná i konzultace s odborným lékařem.