Diagnostika ve speciální pedagogice

Speciálně pedagogická diagnostika je oblast speciální pedagogiky, která zajišťuje poznávání handicapů v různých oblastech vývoje jedince. Provádí analýzu, interpretaci a hodnocení převážně se zaměřením na jednotlivce, popřípadě v kontextu celé skupiny. Zabývá se aktuálním výkonem jedince a analýzou v souvislosti s vývojem osobnosti a vnějšími vlivy, jež se podílejí na vývoji této osobnosti.

V oboru speciální pedagogiky se diagnostikují znevýhodnění nebo zdravotně postižení jedinci, jejich osobnosti a možnosti jejich výchovy a vzdělávání. Má také nepřímý vliv na možnost jejich uplatnění ve společnosti a na kvalitě jejich příštího života.

Speciálně pedagogická diagnostika se snaží zjistit příčiny možných odchylek ve vývoji s ohledem na další rozvoj osobnosti jedince a jeho uplatnění. Na základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci, navrhuje použití metod a postupů a vypracovává individuální vzdělávací plán.

Mezi metody speciálně pedagogické diagnostiky řadíme osobní anamnézu - popis osobního vývoje, a dále rodinnou anamnézu - popis členů rodiny a jejich problémů. Sociální anamnéza popisuje prostředí, ve kterém jedinec žije. Diagnóza je sestavení výsledku vyšetření. Patří sem také kazuistika, která vytvoří příběh klienta, který zachycuje jeho vývoj v tělesné, psychické a sociální oblasti. Potřebná je i katamnéza - sledování stavu klienta i po jeho vyléčení.

Součástí diagnostiky je i poznávání těchto oblastí :

-          jak se jedinec vyrovnal se svým zdravotním postižením

-          jak jeho postižení ovlivnilo okolí – rodinu, vrstevníky, jeho zájmy, školní zdatnost

-          jak působí sociální prostředí na člověka s postižením

-          vzájemná komunikace a interakce

Speciálně pedagogická diagnostika má také své metody. Jedná se o pozorování, experiment, rozhovor, dotazník.

Pozorování je zaměřené na vnímání a myšlení, cílem je rozpoznání nejdůležitějších znaků pozorované osoby, případně i jejich příčin. Pozorování může být záměrné nebo nezáměrné, krátkodobé či dlouhodobé. Můžeme pozorovat otevřeně nebo skrytě, to znamená pomocí videotechniky.

Při experimentu se zkoumají reakce v předem připravených a kontrolovaných podmínkách.

Rozhovor bývá individuální nebo skupinový. Je to komunikace mezi výzkumným pracovníkem a sledovanou osobou.

Dotazník je písemná forma otázek a odpovědí. Získáme zde v poměrně krátkém čase větší množství odpovědí. Může se jednat o dotazník otevřený, polootevřený nebo uzavřený, strukturovaný, kde jsou otázky řazeny podle tématu nebo nestrukturovaný. V uzavřeném dotazníku by měly být alespoň tři možnosti výběru odpovědi. Dotazník může být určen rodičům klienta, spolužákům, pedagogům. Jeho snahou je zjistit názor lidí na určité téma. Dotazník bývá často anonymní.

Používají se i didaktické testy. Je to druh zkoušek, které se skládají z několika úkolů. Jedná se o dvouúrovňové testy, kdy žák volí z několika nabízených odpovědí tu, která se mu zdá správná a při druhém kroku vybírá argument, kterým svou odpověď zdůvodní. Didaktický test se pak hodnotí  podle stanovených kritérií.

Sociogramem se zjišťuje klima ve třídě a vztahy mezi žáky.

Významný diagnostický prostředek je hra. Sledujeme výběr her, uplatnění fantazie, soustředění, úroveň komunikace, motoriku a sociální kontakty mezi žáky.

Patří sem také analýza prací žáků, tak zvané žákovské portfólio a analýza pedagogické dokumentace. Žákovské portfólio ukazuje úroveň osvojení učiva a analýza pedagogické dokumentace pomáhá lépe si uvědomit širší rámec výuky.

Lze tedy říci, že pedagogická diagnostika je proces poznávání jedince. Jde o kategorizaci rozsahu sledovaných cílů podle etiologie postižení, časového sledu provádění, druhu postižení a věku klienta.