Hlavní oblasti diagnostiky ve speciální pedagogice

Jednou ze sledovaných oblastí diagnostiky je motorika. Je to celková pohybová schopnost člověka. Rozlišujeme hrubou a jemnou motoriku.

Hrubá motorika představuje pohyby celého těla a velkých svalových skupin, také lokomoce, tedy chůze, běh, skoky, plavání a podobně.

Jemná motorika zahrnuje pohyby malých svalových skupin, motoriku oblasti mluvidel, mimického svalstva a motoriku ruky. S úrovní jemné motoriky souvisí oblast činnosti - pracovní, sebeobsluhy, manuální a možnosti rozvoje grafomotorických dovedností.Kvalita schopností jemné motoriky je velmi důležitým předpokladem školní úspěšnosti dětí.Motorická obratnost je důlěžitá při psaní, ve výtvarné a pracovní výchově.

Ve speciální pedagogice hodnotíme motorické projevy z hlediska vývoje. Může se jednat o vývoj odpovídající věku, vývoj předčasný nebo opožděný. O předčasný vývoj se jedná tehdy, kdy motorické dovednosti jedince odpovídají staršímu věku. Při opožděném, eventuálně patologickém vývoji vycházejí pohybové vzorce chování z patologicky změněné somatické složky jedince.

Motorické projevy dále hodnotíme podle kvality a výkonu. Kvalita se týká přesnosti, koordinace pohybů, rovnovážnosti a podobně. Při výkonu sledujeme sílu, rychlost, vytrvalost pohybů a další.

Součástí motorických pohybů jsou reflexní pohyby. Ty jsou vázané na určitý podnět, na příklad mrknutí víčka při vniknutí cizího předmětu do oka. Mezi motorické projevy patří také spontánní pohyby, volní pohyby, výrazové pohyby a pohyby mluvidel.Spontánní pohyby jsou prováděny z vlastního popudu, volní, zaměřené pohyby jsou z vlastního popudu, výrazové pohyby vyjadřují jedincovy emoce a pohyby mluvidel sledujeme při vlastním řečovém projevu.

Diagnostika motorických schopností je ve speciální pedagogice důležitou oblastí, protože je nutné stanovit vývojovou úroveň u jedinců se zdravotním postižením. V pozdějším věku to pak ovlivňuje profesní orientaci a přípravu na výkon povolání.

Specifika vývoje motoriky u základních druhů zdravotních postižení:

• mentální retardace
• tělesné postižení
• zrakové postižení
• sluchové postižení

U mentální retardace závisí rozvoj motoriky na závažnosti základní vady a na příčinách mentální retardace. Retardace vzniklá na základě postižení centrální nervové soustavy se často projevuje při dětské mozkové obrně.Toto postižení motorické možnosti jedince značně limituje. Při souběhu více vad je vývoj motoriky ještě více omezen.

Tělesné postižení omezuje vývoj motoriky závažností základní vady. Je důležité, zda se jedná o postižení vrozené nebo poškození vzniklé v průběhu života. Mohou to být různě závažné centrální nebo periferní obrny, deformace, malformace nebo amputace jako následky různých úrazů či chronických chorob. Omezení motoriky se u tělesného postižení projevuje nejčastěji v koordinaci pohybů, v jejich síle, obratnosti a rychlosti a v celkové pohyblivosti končetin.

Zrakové postižení také významně omezuje motorický rozvoj.Týká se to zejména vrozeného těžkého zrakového postižení. U těchto dětí bývá motorický vývoj hlavně v kojeneckém věku významně opožděn. Je velmi nutné stimulovat motorický vývoj těchto dětí.

Postižení sluchové až tak negativně neovlivňuje vývoj motorických dovedností, pokud se nejedná o souběžné postižení více vadami. Vliv má zde porucha rovnováhy, špatná orientace v prostoru. Toto může pro sluchově postiženého znamenat zvýšené bezpečnostní riziko.