Integrace žáků s mentálním postižením

Pojmem integrace se označuje stav, kdy se postižený jedinec začleňuje zpět do společnosti, ze které byl předtím na základě svého postižení vyčleněn, tedy segregován. Školní integrace tedy znamená i integraci sociální. 

Zařazení některých postižených dětí do speciálních škol v sobě nese mnohá negativa. V těchto školách nemají dostatek příležitostí k osvojení běžných způsobů komunikace, navazování kontaktů, a to jim pak může ztížit začleňování se do běžného každodenního života po absolvování školy. Vyučování ve speciálních školách má důležitá pozitiva – soustavná práce speciálních pedagogů, nižší počet žáků ve třídě a podobně. 

Aby byla integrace zdařilá, je nutné, aby kromě rodiny žáka byla připravena i škola, pedagogové, asistenti pedagogů i spolužáci. 

Školní integraci můžeme uplatnit v předškolním vzdělávání a ve vzdělávání na základních školách. Rozlišujeme integraci úplnou, což značí zařazení postiženého žáka do běžné třídy. Zde je vzděláván společně se zdravými vrstevníky podle individuálního vzdělávacího plánu. Tato výuka vyžaduje speciálně pedagogický přístup a spolupráci s asistentem pedagoga. Dále se jedná o integraci skupinovou nebo také částečnou, kdy se žák vzdělává ve speciálních třídách řízených při běžných základních nebo mateřských školách. 

Velmi důležitá je odborná úroveň jednotlivých pedagogů a jejich asistentů. 

Specifika v přístupu učitele k dítěti s mentálním postižením 

Učitelé a pedagogičtí asistenti, kteří vzdělávají žáky s mentálním postižením, musí brát ohledy na odlišnosti mezi žáky a využít svých pedagogických zkušeností a dovedností. Patří sem i mimo jiné vysoká dávka trpělivosti, schopnost vcítit se do způsobu uvažování těchto dětí a vysoká míra empatie, čili schopnost představit si a procítit, co se v druhém děje. 

Důležitou roli hrají i emocionální, volní a intuitivní složky učitelovi osobnosti, jeho postoje a vztahy, životní zkušenosti, kreativita a schopnost improvizace. Učitel musí být zdatný metodicky, protože zvládání výuky čtení, psaní a počítání je u žáků s mentální retardací mimořádně obtížné. Je důležité uvědomit si, že vyučovat žáky postižené mentální retardací je velmi náročná a namáhavá práce. Učitel i asistent pedagoga u těchto žáků mívají obvykle velkou autoritu. 

K vyučování žáka přímo v běžné třídě se pedagogům a asistentům doporučuje nešetřit povzbuzením a pochvalou nejen za dobré výsledky, ale především za snahu, dítě musí poznat, že mu učitel rozumí a že se na něj může spoléhat. Těmto žákům spíše vyhovuje učení nárazové než soustavné zatěžování, má se střídat s pauzami při výuce. Úkoly se mají rychleji střídat a je dobré využívat různých příležitostí k procvičování a opakování látky. Pedagog nesmí připustit, aby vznikl pocit méněcennosti při stálých neúspěších v porovnání s ostatními dětmi. Výkony je nutné hodnotit spravedlivě, to znamená s ohledem na žákovi možnosti, nikoliv s ohledem na běžnou normu stanovenou pro zdravé děti. 

Podmínky vzdělávání žáků s mentální retardací 

Pro vzdělávání mentálně retardovaných žáků je třeba zajistit snížené počty žáků ve třídě a vhodně upravit prostředí učebny. 

Nutné jsou speciální učební metody, výběr učiva odpovídající úrovni rozumových schopností žáků, speciální zařízení a kompenzační pomůcky podle potřeb žáků a podle závažnosti jejich postižení. Zajistit se musí učebnice odpovídající úrovni rozumových schopností žáků a speciálně upravit školní prostředí tak, aby se žáci mezi sebou nerušili, například samostatné lavice. 

Nezbytný je individuální přístup k žákovi, přesné strukturování prostoru i času a také vybavit žáka počítačem, který se může stát významným při výuce žáků s autismem. 

Vedle vyrovnávacích opatření jsou důležitá i podpůrná opatření – didaktické, kompenzační a rehabilitační pomůcky, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko – psychologických služeb, zajištění asistenta pedagoga.