Josef Zeman

Zakladatel pomocných a zvláštních škol v ČSR a oboru defektologie. Ústřední inspektor ministerstva školství, vydavatel publikací, které se zabývají historií péče o nevidomé a jejich životní problémy.

J. Zeman se narodil ve Smiřicích nad Labem 10. října 1867 jako syn řemeslníka. Do obecné školy chodil v místě bydliště. Po dvouleté docházce do měšťanské školy v Broumově přešel na jeden rok do reálky v Hradci Králové a odtud do královéhradeckého Učitelského ústavu.

Po jeho absolvování nastoupil první učitelské místo do obecné školy v Náchodě (1887). Již v této době se začal, i když jen okrajově, zajímat o problematiku tělesně i sociálně postižených dětí. Ještě více ho lákala historie. Za své učitelské praxe se setkával s problematikou dětí opuštěných i mentálně nevyzrálých (parciální poruchy, slaboduchost, debilita, imbecilita, idiocie). Přiklonil se ke skupině učitelů, kteří považovali za nezbytné soustavné sebevzdělávání. Jeho přičiněním organizuje náchodská univerzita přednášky pro učitele. Zajímaly ho otázky hygieny vyučování i otázky pedopatologické. Zúčastnil se Čádových sjezdů pro výzkum dítěte. Vydal se také dvě zahraniční studijní cesty po Německu. V Lipsku, Výmaru, Geře, Plavně a Jeně studoval tamní speciální ústavy pro děti slabomyslné a úchylné. Účastnil se také Reinových přednášek v Jeně a v Mannheimu poznal výchovný systém Sickingerův. V Karlsrue se seznámil s profesorem Layem. Poznatky z těchto cest uplatnil jak v praxi, tak v publikační činnosti. V roce 1924 založil časopis „Úchylná mládež“, kde až do roku 1936 pracoval jako redaktor. Stal se také spoluautorem prvních učebních osnov a výchovných směrnic pro školy mládeže úchylné (1928). V roce 1929 se stal spolutvůrcem vůbec prvního zákona o pomocných školách u nás. Podílel se také na návrhu vysokoškolského vzdělávání učitelů z roku 1930. Na výstavbě speciálního školství spolupracoval s MUDr. Herfortem. I po odchodu do výslužby přednášel dějiny tzv. úchylného školství na vysoké škole pedagogické. Zasloužil se o výchovu učitelů pro péči o slabomyslné, hluchoněmé, slepé i zmrzačené, posléze i o děti zanedbané, pustnoucí a neuropatické.                                     Spisy:

Péče o děti abnormální (1907)

Nápadnější duševní a tělesné vady v dětství (1908)

Červený kříž, jeho vznik a rozvoj (1916)

Svět nevidomých (1930)

Pedopatologický slovníček (1933)

Zemřel ve věku 94 let v Praze.