MUDr. Karel Slavoj Amerling (1807 - 1884)

Významný představitel českého veřejného života v první polovině 19. století byl vlastenec a lékař, který proslul zejména na poli speciální pedagogiky. Je označován za polyhistora neboli renesanční osobnost. Tedy osobnost s širokými vědomostními schopnostmi v řadě disciplín. Byl sice původně lékařem, proslul však i v pedagogice, přírodních vědách a filozofii.

MUDr. Karel Slavoj Amerling se narodil 18. září 1807 v Klatovech. Jeho životní dráhu určilo výrazné nadání a studijní zájmy projevené již na triviální škole. Studoval na latinském gymnáziu v Klatovech, později na univerzitách ve Vídni a v Praze. Vystudoval medicínu na pražské univerzitě a už za svých studií se stal asistentem slavného českého přírodovědce Jana Svatopluka Presla. Po několikaleté lékařské praxi se věnoval více pedagogice. 

Ve čtyřicátých letech 19. století organizoval v Praze pravidelné učitelské porady, které se staly obecně známými jako budečské porady. Amerlingův úmysl byl založit Budeč jako moderní vzdělávací zařízení a širokým polem působnosti výrazně předstihl svoji dobu. V roce 1842 opravdu založil v Praze vzorovou školu, nazvanou Budeč. K názvu ho inspirovalo přemyslovské hradiště Budeč na kladensku, kde sídlila nejstarší starověká škola v Čechách, založená dle pověsti knížetem Krokem. Projekt Amerlingův bylo dokonale vybavené učiliště. Jeho škola, určená pro výchovu a vzdělávání "pravonárodních učitelů, vzorných průmyslníků i důkladně vzdělaných vychovatelek, matek, manželek a hospodyní", byla velkorysá a vybavena na nejlepší úrovni. Stála na rohu Žitné ulice a ulice v Tůních. Měla svou laboratoř, dílny, řadu sbírek, vlastní tiskárnu knih, léčebný hydropatický ústav, krytou tělocvičnu, hvězdárnu a botanickou zahradu. Součástí byly odborné dílny, ale i lékařské ordinace. Finančně byl takový projekt nesoběstačný, podporován českou aristokracií. Vzbuzoval však obavy ve Vídni, aby se Budeč nestala sídlem slovanského odporu (ve školním přírodně léčebném ústavu se léčil i např. ruský minsitr školství Sergej Uvarov, člověk cara Mikuláše), a škola byla později zrušena, z politických a finančních důvodů. Oficiálně už v roce 1843, kdy byly její části pronajímány jiným nájemcům. Ve zbytku Budče působil Amerling až do roku 1848 a v roce 1849 se pokusil o celonárodní sbírku na její obnovu. Nepovedlo se, a tak dr. Amerling až do roku 1850 splácel dluhy za zrušený projekt. Je hodně pravděpodobné, že na krachu se hodně podílela česká nepřejícnost. Amerling byl úspěšný a chytrý muž a dařilo se mu. To se v českých zemích nesmí.

V roce 1848 byl doktor Amerling jmenován ředitelem České hlavní školy a později se stal také ředitelem učitelského ústavu, který byl při této škole zřízen. Ten sídlil v Panské ulici a Amerling na tento ústav přenesl název Budeč. Na doporučení Pavola Jozefa Šafárika byl dokonce pověřen vytvořením nové školské soustavy. Pro své vlastenecké cítění musel v roce 1868 odejít do výslužby. Byl Rakousku loajální, jeho kritici ho však označovali za nespolehlivého. 

Od roku 1871 bezplatně vykonával funkci ředitele ústavu pro slabomyslné a této práci se věnoval až do konce svého života. V tomto roce založil  a stal se také ředitelem Ústavu pro idioty Jednoty paní sv. Anny (často se používá také název Ústav pro idioty spolku sv. Anny, rozdílná terminlogie vychází toho, že ve skutečnosti byl ústav pojmenován německy) v Praze, což byl první ústav pro mentálně postižené.

Sídlil v Praze na Hradčanech a v roce 1898 byl přejmenován na Ernestinum.  Zde vychovával a vyučoval postižené spolu se svou manželkou. Své názory a výsledky publikoval ve studiích z uvedeného Ústavu pro idioty spolku sv. Anny po dvanáctileté existenci v letech 1871 - 1883. V němčině vycházely pravidelné zpravodaje o práci Ernestina, ty  byly důležitým zdrojem poznatků dalším badatelům a pedagogům. Podívejte se například na učebnici pedagogiky z roku 1897:

Učebnice rok 1897 s odkazem na Amerlinga- zdroj Euroinstitut, knihovna.pdf (1467687)

Amerling se vedle diagnostiky slabomyslných zabýval i jejich základním vzděláním a výchovou ručních prací. Jeho diagnostika vycházela z vlastních lékařských zpráv - chorobopisů, kdy rozlišoval sedm typů slabomyslných podle jejich vzezření. Zvýšenou pozornost věnoval tělesným deformitám, studoval jejich chrup, nehty a vlasové víry.

Amerlingovo dělení se nezabývalo otázkou vzdělavatelnosti a dnes je považováno z hlediska speciální pedagogiky za cenný historický počátek pokusů v diagnostice duševně handicapovaných jedinců. Vyučování ručním pracem, které v ústavu zavedl, je i z dnešního pohledu pozitivním krokem k socializaci mentálně retardovaných osob. Kniha Obrazy k názornému vyučování byla první českou vyučovací pomůckou.

Zemřel 2.listopadu 1884. O sto let později vyhlásilo UNESCO sté výročí jeho úmrtí za světové kulturní jubileum. Pan doktor Amerling je pohřben na hradišti Budeč, které pro něj bylo inspirací.