Miloš Sovák

Lékař, univerzitní profesor na UK, zakladatel české logopedie a moderní speciální pedagogiky. MUDr. et PhDr. Miloš Sovák se narodil 15. 4. 1905 v Bechyni. Vystudoval gymnázium v Táboře, absolvoval lékařskou fakultu a později také filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. Po vojenské službě nastoupil v roce 1931 jako asistent prof. MUDr. Přecechtěla na ušní klinice v Praze. Zde se zabýval otorinolaryngolií a o rok později se stal asistentem profesora Seemanna na foniatrii. 13 let byl konziliářem Pražského ústavu pro hluchoněmé na Smíchově. Věnoval  se péči o postižené s poruchami komunikačních schopností. Těmto osobám se věnoval jako lékař a kladl důraz na rehabilitaci, kompenzaci i na jejich začlenění do společnosti nepostižených (integraci). V roce 1946 přeměnil školní odborné ambulatórium na Logopedický ústav hl. m. Prahy, kde byla zřízena odborná oddělení: audiologické, pediatrické, neurologické, pro děti předškolního věku, pro děti s kombinovanými vadami řeči, hybnosti a intelektu a poradna pro levoruké děti. Na základě svých zkušeností lékaře a pozorování práce učitelů neslyšících začal zakládat logopedické školy nového typu, školy pro nedoslýchavé a školy pro vadně mluvící. Prosazuje poradenskou péči pro děti s poruchami komunikačních schopností. Zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V roce 1960 byl Logopedický ústav zrušen, protože logopedie, na rozdíl od foniatrie, nebyla uznána jako samostatný zdravotnický obor. Logopedie se tak stává součástí speciální pedagogiky a potřeba sdílení nových poznatků a informací řady odborníků – logopedů, nutnost dalšího vzdělávání a aktivní výzkumné činnosti v tomto oboru vede profesora Sováka k založení České logopedické společnosti v roce 1970. Po úmrtí svého zakladatele nese tato společnost jeho jméno – Logopedická společnost Miloše Sováka. Vedle problematiky z oboru logopedie se také zabývá problematikou laterality (výchovou levorukých dětí). Profesor Sovák byl také prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Mimo jiné založil také Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii. Organizoval logopedické kurzy pro učitele a odbornou veřejnost. Během svého života napsal několik desítek knih ve formě skript, učebnic, příruček a sborníků. Podílel se na pořádání Mezinárodní defektologické konference v Praze roku 1957 a na přípravě Mezinárodního kongresu IALP (Mezinárodní asociace logopedů a foniatrů).

V roce 1945 vydal monografii o mechanizmech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Řešil i problém bilingvismu – dvojjazyčné výchovy dětí od narození v prostředí rodiny. Je autorem monografií, skript, učebnic, příruček a sborníků.

Spisy:

Hlas, řeč, sluch (1944)

Poruchy sluchu, poruchy řeči (1953)

Defektologie obecná III (1955)

Výchova leváků v rodině (1958)

Výchovné problémy leváků (1960)

Lateralita jako pedagogický problém (1962)

Logopedická péče ve zvláštní škole (1965)

Somatopatologie (1966)

Nárys speciální pedagogiky (1977)

Logopedie (1977)

Defektologický slovník: Logopedie – didaktika a metodika (1984)

Uvedení do logopedie (1980)

Učení nemusí být mučení (1989)

Jeho přínos pro československou a českou speciální pedagogiku je klíčový a profesor Sovák je dodnes uznávaným a vysoce ceněným odborníkem pro surdopedii, logopedii i speciálně pedagogické poradenství.                                  

Umírá 29. 9. 1989 v Praze.