Neurotické poruchy

Speciální pedagogika | Neurotické poruchy jsou klasifikovány kódy F 40 – F 49. Patří sem poruchy fóbické, úzkostné a obsedantně kompulzivní psychické poruchy.
Fóbické poruchy se vyznačují chorobným strachem z lidí, zvířat, předmětů nebo různých situací. Jedná se zde o naučenou reakci. Zařazují se sem sociální fóbie, agorafóbie a specifické fóbie.
Úzkostné poruchy se vyznačují buď chorobnou úzkostí nebo záchvatem úzkosti. Nejedná se o reakci ne vnější podměty. Bývají podmíněny vnitřními biochemickými změnami.
Centrálním problémem neurotických poruch je nadměrný strach a úzkost. V organizmu úzkost a strach vyvolávají stejné fyziologické reakce. Liší se pouze tím, že při strachu víme, čeho se bojíme, ale pocit úzkosti neumíme pocit ohrožení přesně popsat. Pocit úzkosti bývá podmíněn biochemickými změnami v centrální nervové soustavě a strach chápeme jako reakci na vnější podnět. S úzkostí a strachem se setkáváme zcela běžně, problém nastane tehdy, když jsou prožitky strachu a úzkosti časté, nepřiměřené dané události nebo vznikají zdánlivě bez příčiny.
Strach z lidí nebo ze situací, v nichž je člověk středem pozornosti se řadí mezi sociální fóbie. Sociální fóbie se projevuje červenáním v obličeji, třesem rukou a nohou, někdy koktavostí nebo naopak překotným mluvením, psychomotorickým neklidem, obtížnou soustředivostí, snížením výkonu. Fóbie se také projevuje v tělesném stavu jedince, může se objevit zvýšené nucení k močení, střevní nevolnost a podobně. Ve škole se sociální fóbie projevuje při zkoušení, čtením před celou třídou a podobných činnostech. Dítě se chce těmto činnostem vyhýbat a může to vyústit až v záškoláctví. V běžném životě dospělého se jedná o strach z nakupování, jednání na úřadech nebo cestování v hromadných dopravních prostředcích. Běžněji se tento stav označuje jako tréma, která může být různě intenzivní. Mírná tréma, která se objevuje u některých lidí při důležitých událostech, nepatří mezi sociální fóbie.
Sociální fóbie nastupuje nejčastěji v období puberty, ale náznaky mohou být patrné už od dětství.
Agorafóbie se projevuje chorobným strachem z pobývání ve veřejných nebo uzavřených prostorách. V současnosti se sem řadí také klaustrofobie. Člověk má strach z velkého davu lidí, bojí se cestovat veřejnými dopravními prostředky, vycházet z bytu, jezdit výtahem nebo třeba pobývat v divadle, kině a podobně. Tento strach může doprovázet řada tělesných reakcí – bušení srdce, zrychlený pulz, nevolnost od žaludku, návaly horka nebo chladu, bolest a točení hlavy, závratě a podobně.
Specifické, izolované fóbie se vyznačují chorobným strachem z konkrétních předmětů, zvířat, dějů nebo situací. Začínají se projevovat již v dětství nebo v době dospívání. Většinou se dospělí lidé dokáží s touto fóbií vyrovnat, avšak u některých jedinců může přetrvávat po celý život.
Úzkostné poruchy vnímáme jako prožitek úzkosti, který není spojen s žádnou konkrétní situací. Člověk nedokáže určit, čeho se bojí. Úzkostné poruchy nejsou naučenou reakcí, spíše se týkají biochemických změn v centrální nervové soustavě. Více se objevují u lidí s intenzivnějšími emočními reakcemi.
Panická porucha se projevuje opakovanými záchvaty úzkosti. Jedinec je není schopen předvídat a nelze jej ovládnout vůlí. Při těžké poruše se vyskytuje více záchvatů během krátké doby, na příklad během jednoho týdne. Poruchou nejvíce trpí lidé na přelomu adolescence a dospělosti. Projevem je opět zrychlený dech, pulz, bušení srdce, pocení, chvění, třes, žaludeční nevolnost, závratě a mdloby. Člověk má obavy, že ho záchvat úzkosti přepadne na veřejnosti, proto tato porucha souvisí s agorafóbií.