Carl Orff

Kdo ze speciálních pedagogů by neznal Orffovy hudební nástroje? Schulwerk, někdy známý jako Musik für Kinder, bylo ucelené stěžejní dílo Carla Orffa. Jde o návod, jak by se měla u dětí pěstovat hudba již od raného věku, ale propojená se zpěvem, hrou a pohybem. Děti jsou pak vedeny k samostatnému tvoření hudby a také improvizaci za doprovodu tzv. Orffových nástrojů. Patří mezi ně

• rytmické bicí nástroje: jsou využívány po stránce rytmické, např. ozvučná dřívka, dřevěný blok, rourkový bubínek, prstové činelky, triangl, ruční bubínek, bonga, rumba koule, činel s paličkou, rolničky, tamburína
• melodické bicí nástroje: obohacují písně po stránce rytmické, barevného vyznění, ale také harmonické a melodické, např. xylofon, metalofon, zvonkohra
• zobcové flétny:řadí se k nejsnáze ovladatelným hudebním nástrojům, např. flétna sopraninová, sopránová, altová, tenorová a basová

Už náš Komenský prosazoval názor, že každé dítě je schopno hudebního rozvoje. Orff ale nechtěl vychovávat jen děti, své publikace zaměřil na výchovu širších řad.

Carl Orff (celým jménem Carl Heinrich Maria Orff se narodil 10. července 1895 v Mnichově, zemřel 29. března 1982 také v Mnichově) byl k hudbě veden svojí maminkou. Už jako pětiletý se učil hrát na klavír, později na varhany a violoncello. Po gymnáziu studoval od roku na známé hudební škole Akademie der Tonkunst v Mnichově. Po první světové válce dirigoval v Mníchově, Mannheimu a Darmstadtu. V roce 1924 byl jedním ze zakladatelů Školy gymnastiky, tance a hudby, kde experimentálně ověřoval možnosti nového přístupu k hudební výchově. 

Za Hitlera došlo v roce 1944 k uzavření Školy gymnastiky, tance a hudby, ale existují i podezření o Orffově zaprodání se nacistům. Jeho kantáta Carmina Burana byla zřejmě nejslavnější dílo zkomponované a uvedené v nacistickém Německu (1937). Není to právě ten důvod? Michalovi Davidovi u nás po pádu komunismu také vyčitali zaprodanost režimu, když zpíval optimisticky naladěné písničky. Dokonce i na spartakiádě. Prý to brzdilo revoluční nálady.

Po válce byl Orff dirigentem mnichovské Bachovy společnosti, pracoval pro rozhlas, působil na mnichovské Hudební akademii. V roce 1961 založil v Salzburgu Orffův Institut, ve kterém učil moderní metody hudební výchovy. Toto centrum působí dodnes.

Carl Orff byl čtyřikrát ženatý. Měl rád mladá děvčata. Všechny jeho manželky, kromě té první, byly mladší o desítky let než on. Měl jen jediného potomka, dceru Godelu, která zemřela v roce 2013. Byla z manželství prvního. Poslední Orffova manželka Liselotte byla mladší o 35 let než on a o 9 let mladší než jeho dcera. V tom předstihl i našho učitele národů, Jana Amose Komenského, jehož poslední žena byla mladší jen o 30 let.

Svou skladatelskou dráhu začal Orff několika úpravami Monteverdiho děl, v roce 1937 měla premiéru jeho Carmina Burana. Už v tomto díle se projevily základní rysy skladatelova neopakovatelného tvůrčího stylu: jednoduchá harmonie, mnohdy jen základní akordy, prosté, místy až prostoduché melodie, závislost hudby na textu, z toho pak vyplývá dominující úloha rytmu.  Také v Orffových operách jsou dramatická akce, tanec, zpěv a hudba rovnocenné.

Významná díla:

• Carmina burana, 1935-36
• Der Mond (Měsíc), 1937-38 
• Die Kluge (Chytrá žena), 1941-42 
• Cattulli carmina, 1948 
• Die Bernauerin, 1947
• Antigona, 1948
• Trionfo di Afrodite, 1952  
• Astuttuli, 1953
• Oedipus, 1956