Diagnostika profesní orientace

Jedním z nejdůležitějších úkolů diagnostického procesu jedinců se zdravotním postižením je diagnostika profesní orientace, která je zakončena zvolením studijního zaměření, učebního oboru orientací na některou jednodušší činnost, kterou by jedinec mohl vykonávat vzhledem ke svému handicapu. Toto správné zvolení vzhledem ke speciálním potřebám handicapovaného jedince má vliv na kvalitu jeho dalšího života.

U žáků se speciálními potřebami pomáhá při řešení profesní orientace příslušné speciálně pedagogické centrum nebo i pedagogicko-psychologická poradna.

Již v průběhu školní docházky je třeba žáka cíleně připravovat na budoucí povolání. Důležitou roli zde může hrát pedagog ve škole, jehož pomoc vychází z dlouhodobé znalosti dotyčného žáka a jeho rodiny.

V rámci pracovního vyučování se učitel zaměřuje hlavně na pozorování, analýzu pracovní činnosti a hodnocení jejích výsledků. Pracovní činnost se tak stává, zejména u žáků, u kterých vzhledem k mentální retardaci nepředpokládáme další studium, dobrým zdrojem poznatků a informací potřebných pro jejich profesionální zařazení.

Diagnostika v rámci pracovního vyučování sleduje:

• profesní zájmy a jejich trvalost,
• psychické předpoklady pro povolání,
• úroveň požadovaných školských vědomostí a návyků pro zvolené povolání, 
• somatické předpoklady pro povolání, úroveň zručnosti, pracovní návyky a předpoklady, pracovní tempo a vytrvalost, unavitelnost a odolnost vůči zátěži, schopnost dorozumět se a komunikovat, schopnost spolupráce, samostatnost a nutná míra dopomoci,
• možnost uplatnění v praktickém životě.

V procesu profesionální orientace handicapovaných se často setkáváme s neadekvátními představami ze strany dotyčných jedinců nebo jejich rodiny.

Nejčastějšími příčinami bývají:

• přecenění schopnosti žáka, jeho rodiči a z toho vyplývající nevhodné ovlivňování,
• nedostatek profesních informací,
• žáci se pro povolání rozhodují jen na základě jednostranných informací a ne komplexních poznatků o povolání,
• nevhodnost povolání vzhledem k postižení a zdravotnímu stavu,
• nedostatek informací o vhodných profesích v souvislosti s postižením.

Profesní orientace, jejíž diagnostika vychází z informací, dat a poznatků diagnostiky předchozích vývojových období, je procesem, ve kterém se jedinec cílevědomě a záměrně zaměřuje na určitý okruh možných profesí a jeho výsledkem je volba povolání.

Z hlediska věku se tento proces realizuje koncem období povinné školní docházky výběrem dalšího vzdělávání nebo přímo nástupem do zaměstnání. Jedinci se závažnějším handicapem začínají pracovat v chráněných dílnách formou podporovaného zaměstnání.

Na volbu povolání má vliv i vzdálenost školy od místa bydliště, dostupnost z hlediska dopravy, nutnost internátního pobytu, délka přípravy na povolání a možnost uplatnění v daném oboru na trhu práce v místě bydliště a ekonomická úroveň rodiny.

Na řešení problematiky profesní orientace a volby povolání se podílejí poradenská pracoviště, jako jsou pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a informační a poradenská střediska pro volbu povolání při úřadech práce. Tato střediska mají k dispozici informace o situaci na trhu práce v jednotlivých oborech.