Diagnostika rozumových schopností

Sledování vývoje rozumových schopností je velmi důležitou oblastí diagnostiky ve speciální pedagogice. Má úzký vztah k formě základního vzdělávání jedinců se zdravotním postižením, protože pro volbu vzdělávacího programu jsou určující jejich mentální schopnosti. Diagnostika rozumových schopností také ovlivňuje profesní orientaci na konci povinné školní docházky, a tím i uplatnění v budoucím životě.

Diagnostiku inteligence provádí odborný psycholog, který k tomu využívá standardní testovou metodiku. O měření inteligence se dá hovořit asi od 3 let věku dítěte. Pro zjištění vývojové úrovně se využívají tak zvané vývojové škály.

Jsou to takové metody, které umožňují zachytit aktuální stav vývoje dítěte v základních sledovaných oblastech – hrubá a jemná motorika, adaptivní a sociální chování, řeč. Škály jsou opatřeny normami, je proto možné porovnat výkon konkrétního dítěte s normou pro daný věk. Nejznámější škálou u nás je Gesselova škála.

Vyšetření vývojovými škálami dokáže zachytit v období kojeneckého věku středně těžké a těžké mentální postižení, závažnější smyslové vady a tělesné postižení. Využívá se také transdisciplinární herní diagnostika, kterou můžeme využít v raném vývojovém období dítěte a u jedinců s těžkým zdravotním postižením. Tato forma diagnostiky se zaměřuje na:

-          aktivity, činnosti a formu hry dítěte

-          téma a náročnost herní aktivity

-          výběr hraček a pomůcek

-          způsob řešení problémů

-          schopnost učit se a napodobovat

-          samostatnost dítěte

-          motivaci dítěte

-          adaptaci na herní situaci

-          kvalitu interakce a komunikace

-          odolnost vůči zátěži

-          schopnost sdělovat své potřeby

Dalším důležitým zdrojem informací pro diagnostiku rozumových schopností je rodinná anamnéza. Zaměřuje se na vlivy dědičnosti, dále na přítomnost biologických faktorů v prenatálním, perinatálním a postnatálním období a na psychosociální faktory, jako je kvalita rodinného prostředí a úroveň sociálních vztahů. Velmi důležitou informací jsou údaje o průběhu psychomotorického vývoje a o dosavadním tempu vývoje dítěte.

U dětí školního věku se dají využívat didaktické testy a diagnostické zkoušky pro zjišťování úrovně vědomostí.

Zde se zaměřujeme na postižení chyb ve výkonu žáka, samostatnost žáka  a při práci, celkový čas k vypracování úkolu, schopnost aplikace poznatků v dalších oblastech. Při zjišťování úrovně školního výkonu je nutné brát zřetel na druh a závažnost zdravotního postižení včetně aktuálního somatického a psychického stavu, okolnosti předchozího vývoje žáka, délku školní docházky, osobu pedagoga a jeho způsob výuky, charakter učiva, postoj žáka ke vzdělání, prostředí rodiny a dané školy, zájem žáka o různé vyučovací předměty a možnosti školy v oblasti uspokojení speciálních vzdělávacích potřeb žáka.

Z hlediska diagnostiky výkonu žáka je vhodné sledovat celkovou úroveň prospěchu, rozložení známek v jednotlivých předmětech a stabilitu výkonu v čase.

Oblast rozumových schopností úzce souvisí s úrovní komunikačních schopností a lze verbální komunikaci orientačně využít při odhadu úrovně rozumových schopností.