Dramaterapie

Dramaterapii můžeme definovat jako záměrné použití dramatických (divadelních) postupů jako dosažení terapeutickýckého cíle pro úlevu, duševní a psychickou integraci a osobnostní růst.
Dramaterapie je léčebně-výchovná disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající divadelní a dramatické prostředky ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů.
Ze zaměření na klientelu jak vyplývají i specifické cíle dramaterapie. Například při práci s autistickými klienty se klade důraz na změnu jejich chování a terapeutický přístup musí být přísně strukturovaný a soustředěný na oční kontakt, využití modulačních faktorů hlasu, pozorování v zrcadle atd.
U starších klientů můžeme využívat procvičování paměti, či schopnost uvědomění toho, co v životě dokázali a že jejich další život má smysl.

Dramaterapie rozlišuje tři typy improvizací:
- plánovaná improvizace, kdy se klient předem rozhodne jaké místo v improvizaci zaujme
- neplánovaná improvizace, kdy má klient okamžitou možnost volby, zda vstup určité role přijmout, či nepřijmout
- nepřipravená improvizace, která je zcela mimo plán a záměr terapeuta a klient dopředu nepředvídá roli, plynule přechází z jedné scény do druhé

Mezi další prostředky dramaterapie patří mimická a řečová cvičení, dramatická hra, vyprávění příběhů, líčení, masky, loutkové a maňáskové hry, pohyb, pantomima, hra s objekty.
Rozlišujeme ambulantní a klinickou formu dramaterapie. Ambulatní forma je většinou záležitostí občanských sdruženích, speciálních škol, zatímco klinická forma je věcí léčeben, psychiatrických odděleních či klinik.
Z pohledu dramaterapeuta je důležité ujasnění cílů při plánovaném sezení:
- cíle vzhledem ke skupině
- cíle instituce ve vztahu ke skupině
- cíle skupiny k sobě samému 
- cíle terapeuta k sobě samému

V přípradě dlouhodobé dramaterapie dodržujeme pět po sobě jdoucích etap:
- první etapa - dramatická hra
- druhá etapa - scénická práce
- třetí etapa - hraní rolí
- čtvrtá etapa - kulminovaná akce
- pátá etapa - dramatický rituál

Ať pracujeme se skupinou nebo jednotlivcem, je již od počátku důležité naučit klienta relaxovat. Pro výběr relaxačních metod je důležité znát klientův příběh.
Je třeba zjistit, které obrazy mohou mít při vizualizaci konkrétního klienta relaxační a úlevný charakter a které jsou naopak ohrožující.