Dyspraxie

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických schopností. Dyspraxie patří mezi vývojové poruchy učení stejně jako dyslexie, dysortografie, dysgrafie a dyskalkulie. Tyto poruchy učení se často navzájem mezi sebou kombinují. Postihuje i děti s nadprůměrnou inteligencí. Definuje se jako postižení nebo nezralost v plánování a organizaci pohybů, takové dítě vykazuje rozdíl mezi pohybovými schopnostmi a věkem. Má obtíže při osvojování komplexních pohybových dovedností.
Takoví jedinci jsou označováni za neobratné, nemotorné nebo nešikovné. Dyspraxie není porucha pohyblivosti kloubů, jde o poruchy vnímání tělesného schématu, poruchy ve vnímání a zpracování kinestetických, taktilních a vestibulárních podnětů. Opožděná ve vývoji je hrubá motorika. Dítě má problémy v napodobování viděných pohybů, jako jsou pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání skákání, plavání atd. Poté se obtížně učí úkoly vyžadující jemnou motoriku, čili psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hru s míčem, jež vyžaduje zapojení rukou i nohou.
Děti s dyspraxií, hlavně když mají i znaky dyslexie, jsou často vyčleněny z kolektivu, nebo dokonce šikanovány. Mají často nedostatek sebevědomí, často jsou stresované a neštastné. Jedinec, trpící dyspraxií se v předškolním věku jeví jako neobratný při pohybových hrách, mívá potíže v oblasti sebeobsluhy, také při výtvarné činnosti a v řeči.
V mladším školním věku se projevují obtíže v souvislosti s adaptací na školní režim, mívá potíže se psaním, je pomalé a má neúhledný rukopis. Pokud se projeví neobratnost v artikulační oblasti, mohou vznikat i chyby při psaní, dítě pak často píše tak, jak vyslovuje. V sebeobsluze je pomalé, hůře si pamatuje více instrukcí. Často se objevuje motorický neklid, dítě se vrtí, neposedí, má nekoordinované pohyby.
Ve starším školním věku pohybová neobratnost dítě vyřazuje ze sportovních aktivit a některých zájmových činností. Při plnění běžných denních činností mu nešikovnost a pomalé tempo ztěžuje život. Je často unavené a může se to projevit neklidem a vyrušováním při vyučování v pozdějších vyučovacích hodinách.
Děti s dyspraxií se mohou jevit jako líné, nevychované a bez zájmu. Mohou z toho plynout i poruchy chování, kterými tyto děti na sebe upoutávají pozornost.
Na této poruše motorických schopností se podílejí různé reflexy. Moroův reflex způsobuje nechtěné pohyby rukou, nohou a záklon celého těla kdykoliv je zakloněná hlava. Moroův reflex také způsobuje větší citlivost na visuální vjemy z periferního zrakového pole. Dítě má problém zaostřit zrak a také udržet pozornost. Rooting reflex a s ním spojený Babkinův respons způsobuje pohyby úst kdykoli je používána ruka. Můžeme pozorovat sací reflex, když dítě píše, vystrčení jazyka, časté olizování rtů, slintání, mlaskání a špatnou artikulaci.
Asymetrický tonický šíjový reflex se projevuje vyšším svalovým napětím v šíjové oblasti a způsobuje problém s činností rukou a koordinací ruka – oko.
Kromě reflexu ATŠR jemnou motoriku silně ovlivňuje palmární reflex.
Plantární reflex zapříčiňuje problémy rovnováhy při běhání, hraní kopané a podobně.
Jsou ještě známy tonic labyrinth reflex a symetrický tonický šíjový reflex , které se také podílejí na obtížích s rovnováhou. Dítě má neschopnost sedět na židli rovně, často mají horší kontrolu nad dolní polovinou těla. Má problém s prostorovým vnímáním a to ovlivní i schopnost organizovat věci. Když mluví, často skočí z jednoho tématu na druhé bez logického sledu.
Obecně lze říci, že tyto děti budou ve třídě nervózní, neklidné, vylučované z kolektivu a od svých pedagogů i rodičů budou potřebovat značné pochopení a pomoc při vyučování i v běžném životě.

Ivana Šimečková