Globální čtení

Globální čtení je metoda využitelná u dospělých mentálně postižených žáků žijících například v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Většina učebnic se zaměřuje na postižené žáky dětského a mladšího věku. Slabikář pro dospělé žáky autorů doktorky Evy Mrázové a docenta Leoše Středy je výjimečný svým zaměřením na dospělou populaci, které v minulosti bylo vzdělávání upíráno. Řada dospělých klientů domovů pro osoby se zdravotním postižením (DOZP) i domovů se zvláštním režimem (DZR) byla v minulosti zbavována povinné školní docházky. Proto v těchto zařízeních žije řada negramotných osob. Jejich vzděláváním se zabývají hlavně školy Euroinstitut, které tak dohánějí společenský dluh vůči těmto postiženým.
Slabikář pro dospělé žáky není slabikářem v klasickém slova smyslu, protože použitá metoda nevychází z výuky hlásek a slabik. Čtenář se učí vnímat celky (tedy celé slovo obvykle přiřazené k obrázku), jimž jsou části a prvky (písmena a slabiky) podřízeny.
Paní doktorka Mrázová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Praze shrnula předpoklady čtení pro výuku takto:
Než učitel přistoupí k samotnému nácviku, je zapotřebí provést základní diagnostiku předpokladů pro výuku čtení. Je nezbytné zjistit, do jaké míry je u žáka rozvinuto:
- zrakové vnímání, zejména zraková diferenciace (tj. rozlišování podobných obrázků, symbolů, tvarů). Jaká je zraková paměť.
- Sluchové vnímání: sluchová diferenciace, sluchová paměť, analýza a syntéza.
- Prostorové vnímání: diferenciace na ploše, znalost pojmů: nahoře, dole, vlevo, vpravo, orientace na řádku.
- Vnímání rytmu.
- Jak jsou rozvinuty komunikační schopnosti. Jakým způsobem dochází k dorozumívání. Jak je rozvinuta expresivní a impresivní složka řeči.