Jan Amos Komenský

08.02.2017 09:51

Docent Leoš Středa z Karlovy univerzity před tiskárnou v Levoči, kde poprvé vytiskli Orbis pictus česky.Obrázek 1: Docent Leoš Středa z Karlovy univerzity před tiskárnou v Levoči, kde poprvé vytiskli Orbis pictus v češtině

V českých dějinách jde o jednu z nejvýznamějších osobností. Škoda, že z jeho názorů si vytrháváme jen to, co se nám hodí. I jeho rodinné příjmeni Szeges nám tají, abychom si nemysleli, že byl Maďar. Po otci se skutečně jmenoval Szeges a my se o něm učíme jako o Janu Amosi Komenském, který je známý jako učitel národů. Byl také významným spisovatelem a myslitelem, filozofem a linqvistou.  Rozsah jeho díla je neuvěřitelný. Smutně je třeba konstatovat, že u nás, v Komenského rodné vlasti, bylo pro šíření Komenského díla učiněno nejméně. 

Rodinné zázemí ho nasměrovalo k protestantství, jeho otec byl významnou osobností Jednoty bartrské. Také Jan Amos se později stal duchovním stejné církve. To mu ze života učinilo smutnou pouť: katolící šli tvrdě po konkurenčním náboženství, Němci k tomu navíc pronásledovali Čechy a Moraváky. Tak se Komenský stal psancem bez domova a byl nucen žít v cizině. Dnes bychom řekli zaplaťpánbu, protože pobyt v cizině mu pomohl proslavit jeho dílo. Kdyby mu Němci dali pokoj, asi by se na českých humnech tolik neproslavil.Rembrantův portrét Komenského

 

Ne každý ví, že Komenský se kamarádil s malířem Rembrandtem van Rijnem. A existuje teorie, že modelem pro Rembradtův obraz Starý rabín byl právě Komenský. To bylo v roce 1664 nebo 1665. Komenský však k Židům nepatřil, obraz se také často nazývá Portrét starého muže. Dnes je obraz součástí sbírek florentské galerie Uffizzi.   
 

Narodil se v roce 1592. Místo narození není známo, o slavného rodáka se ucházejí tři obce ve zlínském kraji: Nivnice, Komňa a Uherský Brod. Protože se podepisoval někdy jako Nivnicensis (Nivnický), Comenius (Komenský) nebo Hunnobrodensis (Maďarskobrodský). Jeho skutečné příjmení po otci by bylo Szeges, jenže jeho otec přijal pseudonym Komenský. V knize Všenáprava vlasti se J.A. Komenský podepsal jako Jan Amos Szeges Nivnický, po otci nazvaný Komenský. Podle historických průzkumů však čistokrevným Maďarem nebyl. Sám se považoval za Moraváka. Maďarštinu ovládal, kromě ní však mluvil česky, německy, latinsky, polsky a holandsky. Různost jazyků označoval  za nemoc. Uváděl učení o božím trestu pod babylónskou věží. Sám vytvářel univerzální jazyk Panglotii, který byl předchůdcem esperanta. 

Proč se nezná přesně místo narození? Komenského otec pocházel z Komni, později si pronajal mlýn v Nivnici (dnes nazývaný Bartkův mlýn) a ještě později koupil dům v Uherském Brodě na náměstí.  Rodina byla tedy na cestách. Teorii, že syn Jan se mohl narodit někde na cestě mezi těmito obcemi, potvrzuje, že v žádném z obecních archivů není jeho narození evidováno. Takovým místem mohla být kaplička v Nezdenicích, matka ho mohla porodit pod vysokým stromem na území obce Suchá Loz.

Od roku 1608 studoval na latinské bratrské škole v Přerově, kterou úspěšně absolvoval. Jako adept kněžského roucha přijal ke svému rodnému jménu Jan biblické jméno Amos (bohem vyvolený). Od roku 1611 pokračoval ve studiu na protestantských univerzitách v Německu: na kalvínské akademii v Herbornu, v roce 1613 pokračoval na univerzitu v Heidelbergu. Během studií hodně cestoval po Německu a Holandsku. K církvi jednoty bratrské se hlásil i se svými rodiči, Jan Amos byl českobratrským duchovním. Po studiích působil od roku 1614  jako kněz a učitel v Přerově.

Život Jana Amose Komenského ovlivnila bitva na Bílé hoře (1620) a třicetiletá válka, ve které šlo o náboženské spory mezi protestanty a katolíky a o mocenský boj evropských států.  Fakta o jeho vyhnanství jsou všobecně známá. Komenský jako protestantský kněz musel skrývat, pobýval nejprve na východě Čech v Brandýse na d Orlicí a poté odcestoval do Polska. Do polského Lešna byl vyslán Jednotou bratrskou
 v roce 1625 s úkolem připravit záchytný bod pro bratry prchající z Čech a žil v něm s dlouhými přestávkami až do roku 1656. Mezitím byl krátce v Anglii (1641-42), ve Švédsku (1642-48)  a v maďarském v Sárospataku, česky nazývaném Blatný potok (1650-54). Do Čech se nemohl vrátit, proto cestoval po Evropě a v této době se již proslavil svými pedagogickými názory a literárními díly. Po vypálení Lešna švédskými vojsky utekl nejprve do německého do Frankfurtu nad Odrou a nakonec se usadil se v Amsterdamu, kde žil a pracoval až do své smrti. Zemřel roku 1670 a pohřben je v nizozemském Naardenu.

Významnou částí jeho díla jsou pedagogické spisy. Vyzdvihl zde úlohu vzdělání, stanovil zásady vyučování, jejichž většina platí dodnes.

Jeho hlavním dílem je Didactica magna – Velká didaktika. Popsal zde své pedagogické názory. Učební metody, které navrhl, nebyly však za jeho života uplatněny. V díle Dvéře jazyků otevřené pojednal o důležitosti jazyků a způsobu, jak se jim učit. Dalším významným dílem je Informatorium školy mateřské, kde radí matkám s výchovou dítěte před školou. Kdo  by neznal učebnici Orbis pictus, celým názvem Orbis sensualium pictus. Vyšla v mnoha jazycích, nejdříve latinsky, německy, italsky a francouzsky. Její česká a maďarská  verze byla vytištěna o čtvrt století později. 

Komenský navrhl také školskou reformu, a to v díle Navržení krátké o obnovení škol v Království českém. Ve spise Analytická didaktika jsou popsány a vysvětleny základy pedagogické didaktiky. Komenský pečlivě dodržuje, aby jeden bod navazoval na druhý a aby své poučky dokazoval jednu z druhé.

Měl pokrokové pedagogické názory. Vysoce oceňoval význam výchovy. Výchova dítěte má podle něj tři hlavní cíle:

  • poznat sebe a svět – vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech
  • ovládnout sebe – výchova mravní
  • povznést se k Bohu – výchova náboženská

Vykladači Komenského často opakují, jak byl proti tělesným trestům. To není pravda. Odmítal tělesné tresty za neznalost.  Kladl důraz na kázeň, za porušení kázně tresty připouštěl. Nazýval je „violentia remedia“ (násilné léčení). 

Podobně též vychovatel bude nejlépe přidržovat mládež u svých úkolů, bude-li: a) svým stálým a živým příkladem ukazovat, čeho se náleží, b) poučnými slovy, napomínáním a někdy i káráním působit, aby nikdo nebyl zkažen, c) a konečně užívat prostředků nejostřejších, tedy tělesných.

                                                                                 Z Velké didaktiky (Didactica Magna) 

Nebyl vůbec zastáncem "volné výchovy", kterou rádi zdůrazňují dnešní mileniálové. Komenský viděl genderové rozdíly ve výchově , které se dnes mnozí snaží popřít.

A poněvadž chlapci (aspoň ne všichni) nejsou ještě tak dalece schopni tak rozvážného a rozumného postupu, znamenitým ziskem bude učit je statečnosti a sebeovládání tím, že budou přidržováni, aby si zvykali plnit spíše vůli cizí než vlastní, poslouchajíce totiž svých představených ve všem co nejochotněji... Předně ovšem stálý dozor. Neboť nikdy nelze dosti bezpečně uvěřit horlivosti nebo nevinnosti hochů (jsouť potomky Adamovými), a proto musí být provázeni zrakem, kamkoli se obrátí. Za druhé důtka, kterou mají být ihned voláni výtržníci na cestu rozumu a poslušnosti. Konečně trest, nechtějí-li se dát řídit pokynem nebo napomenutím. 

                                                           Z Velké didaktiky (Didactica Magna) 

Malé dítě od narození do šesti let má být vychováváno doma, od šesti do dvanácti let navštěvují děti obecnou školu, která by měla být v každém městě i na vesnici a do školy mají chodit chlapci i dívky. Do vyučování zařadil čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie, zpěv, ruční práce. Vyučování má probíhat dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.

Mládež od dvanácti do osmnácti let má navštěvovat latinskou školu, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení – gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika, přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky – latina a řečtina. Komenský doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy, například němčinu.

Studentům od osmnácti do čtyřiadvaceti let slouží akademie, která by měla být v každé zemi. Jedná se o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína.

Po ukončení vzdělání by měl člověk cestovat.

Na svoji dobu došel k poznatkům, které by bylo možno označit za revoluční. Jeho věhlas započal již za jeho života, ale teprve mnohem později byla část jeho myšlenek doceněna a realizována. Jeho díla vyšla v mnoha překladech a ovlivnila evropské myšlení.

Zajímavý byl i postoj Komenského k ženám. První manželku si bral jako mladý. Mandalena (uvádí se také Magdalena) Vizovská byla o 4 roky mladší a hodně bohatá. Druhá manželka Marii Dorotu Cyrillovou byla mladší o 10 let. Obě manželky Komenskému zemřely a třetí partnerkou se mu stala Jana Gajusová, která byla mladší o 30 let. S tou neměl děti, s ženami před tím ano. V Komenského intimním okolí nacházíme ještě 16letou schovanku Kristýnu, která u něj žila v době, kdy byl podruhé ženatý. Předpovídala budoucnost, měla vidiny, ale zemřela o mnoho dříve než on. Komenský byl pedagog a obklopoval se mládím.

Už za svého života byl  vyhlášeným znalcem školství. V roce 1642 byl požádán, aby vedl Harvardovu univerzitu, nabídky však nevyužil. Amerika se zdála Komenskému vzdálená, věřil, že se bude moci vrátit do českých zemí. Proto zůstal v Evropě. Škoda, Harvadova univerzita tak nemá mezi prvními rektora uvedeného českého pedagoga Komenského.