Maria Tecla Artemisia Montessori

Narodila se v Itálii roku 1870. I přesto, že v době, kdy Maria Montessori žila, bylo odepřeno vzdělávání dívkám, studovala nejprve na technické střední škole a poté čtyři roky na Regia Instituto Tecnico Leonardo da Vinci. Byla jediná dívka na celé škole a vedla si velmi dobře. Začala snít o studiu lékařky, ale jako žena nebyla ke studiu přijata. Přihlásila se proto ke studiu přírodních věd a za dva roky získala diplom, který ji umožnil medicínu studovat. Kromě medicíny se zajímala i o práva žen. Bojovala za jejich volební právo a přednášela ženám o sexuálním zdraví.

Po promoci začala pracovat na psychiatrické klinice v Římě a při své práci navštěvovala ústavy pro choromyslné. Tady se setkala s dětmi se závažnými poruchami učení. V té době byly tyto děti považovány za nevzdělavatelné, retardované, postižené. Podmínky, ve kterých tyto děti žily, Marii šokovaly a začala usilovat, aby se mohly vrátit do běžného života. Věřila, že mají potenciál, který je možné rozvíjet. V roce 1900 přijala místo ředitelky nové školy pro výcvik pedagogů mentálně postižených dětí Scuola Magistrale Ortofrenica. Spolu s ní byl ředitelem mladý lékař Giusseppe Montesano. Společně hledali způsob, jak změnit  dětí z ústavů. Maria studovala množství pedagogiky zaměřené k k dětem se speciálními potřebami a jejich vzdělávání. Vymýšlela speciální smyslové pomůcky a dávala je dětem. Její práce měla obrovské výsledky, děti dělaly velké pokroky a dokonce skládaly státní zkoušky, některé i s nadprůměrným výsledkem.

V roce 1897 se jí narodil syn. Ona se však neprovdala, protože jako vdaná žena měla zanechat své práce. Syna proto odvezla na venkov a svěřila ho do pěstounské péče. Pravidelně ho navštěvovala a on se až po letech dozvěděl, že je jeho matka.

V roce 1901 opustila svou práci ve škole a rozhodla se dále studovat antropologii a psychologii. V roce 1904 Marie Montessori přijala místo profesorky na pedagogické fakultě římské univerzity, kde přednášela do roku 1908.

Roku 1907 dostala příležitost pracovat s normálními malými dětmi zaměstnaných rodičů v chudinské dělnické čtvrti San Lorenzo v Římě. Byla tak založena první třída Casa dei Bambini pro děti od tří do šesti let. Hlavním jejím poznatkem bylo, že děti samy touží po objevování a pokud jsou umístěny v prostředí uzpůsobeném podpoře jejich přirozeného vývoje mají schopnost se vzdělávat samy a potřebují k rozvoji používat ruce a že fyzická interakce a pohyb jsou klíčem k učení. Dále zjstila, že děti mají silný vrozený smysl pro pořádek.

Maria Montessori začala s tím, že pozorovala děti, viděla, co chtějí a potřebují a to jim nabídla. To, co se dělo uvnitř dětí, vzala za zákonitosti a toto jí zcela vyřešilo problém vzdělávání. Vzdělávací systém Marie Montessori je postaven na základě pozorování toho, co děti opravdu potřebují a co prospívá jejich rozvoji. O svých objevech a poznatcích začala psát knihy a pořádat přednášky a kurzy. V roce 1909 napsala svou první knihu Metoda montessori. V roce 1912 byla kniha přeložena do angličtiny a metoda Montessori se začala používat po celém světě.

Maria Montessori zemřela 6.května 1952 v Nizozemsku ve věku 81 let, je pohřbena v Noordwijk aan Zee.