Otokar Chlup

Přední český pedagog Otokar Chlup se narodil 30. 8. 1875 v Boskovicích na Moravě v početné rodině drobného obuvnického řemeslníka. Přestože pocházel z třinácti dětí, vystudoval gymnázium a nastoupil na studia na filozofickou fakultu Karlovy university v Praze. Zde se věnoval studiu moderní filologie (čeština, francouzština) a setkal se tu také s profesory pedagogiky F. Drtinou a F. Čádou. Učitelskou dráhu zahájil v roce 1899 na reálce v Karlíně a po roce v Novém Městě na Moravě. V roce 1901 se vydal na studijní cestu po Anglii, Belgii a Švýcarsku. Poté krátce působil na staroměstské reálce v Praze a pět let na reálce v Náchodě. Zde také začíná publikovat a v roce 1905 vychází jeho studie „O ethice a pedagogice“, spisy „Mravní nemoci dětství“ a v roce 1908 „ Kulturní boj o školu“. Roku 1908 přesídlil do Prahy a věnoval se studiu zahraniční literatury, zejména z oboru psychologie dítěte a mravní výchovy.

V roce 1910 se vydal na další zahraniční cestu, tentokrát do Německa a Francie, aby se zde blíže seznámil s metodami experimentální psychologie. Po návratu překládá dílo I. Kinga „Duševní vývoj dětský“ a začíná se zabývat studiem paměti. Za první světové války pracoval jako překladatel a po vzniku Československa podnikl třetí zahraniční cestu, během níž navštívil i Komenského hrob v Naardenu. V roce 1920 se stává docentem pedagogiky na Karlově univerzitě v Praze, habilitoval spisem „Paměť“. Přičinil se o zřízení soukromé instituce Školy vysokých studií pedagogických vydržovanou Československou obcí učitelskou. V roce 1923 byl jmenován mimořádným profesorem Brněnské univerzity.

V předmnichovské republice byla jeho práce velmi mnohostranná a pestrá. Řídil Školu vysokých studií pedagogických, dále vyučoval ve vlastní experimentální škole a publikoval v různých časopisech. V roce 1931 vydal brožuru „O školu měšťanskou“ a v roce 1933 dvě vysokoškolské učebnice „Pedagogika“ a „Středoškolská didaktika“ (1935).

Společně s J.Kubálkem a J.Uhrem redigoval trojdílnou „Pedagogickou encyklopedii“ (1938 – 40). Byl též zakladatelem časopisu „Nové školy“. Ve spise „Vývoj pedagogických idejí v novém věku“ se hlásí k odkazu klasiků evropského myšlení od Bacona a Komenského až po Masaryka a Drtinu.

Po druhé světové válce prosadil koncepci pedagogických fakult, která funguje dodnes. Sjednotil tak studium předmětové s pedagogickým. Založil Pedagogický institut J.A.Komenského a inicioval katedru vysokoškolské pedagogiky při Karlově univerzitě.

Velmi významný a zajímavý je jeho spis Výchova duševních projevů u dětí méně schopných, který vydal v roce 1925 a přispěl tím k základním kamenům speciální pedagogiky. Zemřel 14.května 1965.