Práce s metodou Feuersteinova instrumentálního obohacování (FIE) u studentů s mentálním postižením

Prof. Feuerstein založil v šedesátých letech 20. století výzkumný institut Hadassah – WIZO –  Canada Research Institute, jehož úkolem bylo propojit výzkum adaptace výukového procesu,  výukové a školicí činnosti a klinického poradenství. Feuerstein odmítl přijmout zjednodušující  pojetí mentální retardace týkající se kognitivních limitů u studentů a začal u nich rozvíjet  kognitivní funkce pomocí metody instrumentálního obohacování. Pro mentálně postižené  založil vzorovou kliniku, jejímž posláním bylo zavádění nových projektů, například chráněné  bydlení. Součástí projektu chráněného bydlení je i takzvaný cvičný dům, kde si mladí lidé  mohou osvojovat různé dovednosti potřebné pro běžný život, aby byli nezávislí na rodičích,  protože mohou pracovat na klinice a získávají příležitosti k dalšímu vzdělávání.

 

Metodu instrumentálního obohacování (FIE) lze stručně popsat slovy: „Učíme se učit se.“ Jde  o nástroj, jehož pomocí můžeme zlepšit své dovednosti poznávat a organizovat informace.  Naučit se různé strategie, plánovat si svůj život, ovlivnit své chování. Inteligence není podle  Feuersteina neměnná struktura, kterou pouze využíváme, ale lze ji ovlivnit jako celek, a  zvýšit mentální možnosti každého člověka. Všichni jsme schopni zlepšit své myšlení a naučit  se lépe využít informace, které získáváme. Metoda je založena na zprostředkovaném učení,  které popisuje systematicky způsob interakce mezi studentem a zprostředkovatelem. Na  rozdíl od tradičního přístupu učitele se zprostředkovatel (mediátor) staví mezi podnět a  studenta a mezi studenta a jeho odpověď. Pomáhá tedy studentovi sbírat důležité informace  pro daný úkol, vybírá s jeho pomocí strategie, podílí se na plánování úlohy a pomáhá mu  s vytvářením co nejpřesnější a nejsprávnější odpovědi na daný problém.

 

Feuerstein věřil, že každého studenta je možné rozvíjet, ale ten, kdo s nimi pracuje, musí mít  v jeho zlepšení víru. Musí jej vést, rozvíjet, a zároveň být důsledný a náročný. Běžně nicméně  panuje názor, že tito studenti jsou rychle unavitelní, že jim musíme dávat úlevy. Studenti se  pak na takové jednání spoléhají a nejsou zvyklí se snažit. Očekávají se od nich jen nízké  výkony. Už v rodině se k nim má přistupovat důsledně. Stejně tak učitelé. Říci, on už je  unavený, nebo nemá na to, to je jednoduché řešení, které těmto studentům ubližuje.

 

O tom, že metoda instrumuntálního obohacování pomáhá rozvíjet kognitivní funkce i u mentálně postižených vypovídá příběh Peetjie Engels z Holandska. S diagnózou Downova  syndromu jí lékař předpovídal, že se nikdy nenaučí číst, psát ani počítat, možná ani mluvit,  ani chodit. Prof. Feuerstein jí po vyšetření doporučil, aby chodila do běžné základní školy,  jako její sestra. Její matka nejprve s dcerou začala intenzivně pracovat metodou  instrumentálního obohacování. Díky tomu se dcera naučila lépe myslet a vše dělala podle  jejího vyjádření mnohem lépe. Pak nastoupila do běžné základní školy v Schinnen. Ukončila  nakonec všechny třídy školy, přesto, že to pro ni bylo těžké a musela pracovat i doma. Poté  vystudovala školu střední a šla na školu odbornou a vykonala praxi, aby získala diplom. V  teorii skončila s velmi pěknými známkami. V současné době má vlastní dům vedle domu  svých rodičů. Není tam sama, ale se svým psem, který je pro ni velmi důležitý, protože když  je smutná, zlepší jí náladu. Vaří, pere, uklízí a nakupuje si sama. Pracuje v dětských jeslích a  tato práce se jí líbí. Dojíždí tam vlastním autem 45 km. Má v plánu stát se  zprostředkovatelem instrumentálního obohacování, aby mohla pracovat s dětmi s  Downovým syndromem.  Podle ní je důležité, aby děti s Downovým syndromem měly takový  pěkný život jako ona. 

 

Zdroj: 

https://www.centrum-cogito.cz

https://www.ucime-se-ucit.cz

https://www.ovecka.eu/peetjie.htm