Psychologické aspekty smrti a umírání (model podle Küblerové-Rossové)

Smrt je individuální zánik organismu. Příprava na smrt a umírání je součástí paliativní péče, ve které nezastupitelnou úlohu sehrává psychologická podpora. Souvisí se změnami prožívání, které se u umírajících objevují. 

Z pohledu speciální pedagogiky se nejčastěji setkáme s tématem percepce, kognice a emocionality při umírání osob s mentálním postižením. Během života se obvykle smrtí nezabývají, žijí přítomností. Dovedou vnímat smrt blízkých a reagovat na ni. Vlastní smrt si připouštějí méně, než intaktní společnost.

Přípravu na umírání obvykle zahajuje sdělení závažné diagnózy, obvykle neléčitelné nemoci. Následuje několik fází, které ve svých publikacích popisovala švýcarsko-americká psycholožka Elisabeth Küblerová-Rossová. Její model bývá někdy kritizován jako neodpovidající realitě, existují odborné studie podporující její teorie a naopak odborné studie přinášející odlišné pojetí. Možná je to i proto, že autorka se inspirovala spiritualismem a mnohdy i Moodyho modelem "života po životě". Nicméně tzv. Kübler-Ross model patří k často citovaným v odborné literatuře. Podle autorky existuje pět fází smutku, ktere následují poté, kdy je pacientovi diagnostikován nevyléčitelný stav či choroba. Tyto fáze publikovala v roce 1969. Fáze jsou:

 

1.Popření reality, kdy pacient věří, že se doktoři spletli, nepřipouští si danou situaci.

2.Vztek či hněv, v této situaci hledá pacient viníka, či je naštvaný na člověka, který mu danou diagnózu sdělil.

3.Smlouvání, pří kterém pacient doufá, že když změní životní styl, bude žít déle; často hledá útěchu v náboženské víře, či hledá zázračný lék, který neexistuje.

4.Deprese, u které pacient rezignuje na svůj stav, vidí realitu, považuje to za konec.

5.Přijetí reality, kdy si pacient konečně uvědomuje, že situaci nezmění a snaží se s tím vyrovnat.

 

Tyto fáze nemusejí vždy proběhnout v tomto pořadí a často jimi prochází celá rodina pacienta. Může dojít i k regresi, kdy například i po přijetí reality se pacient vrací do předešlých fází.

Tyto fáze nemusí vždy proběhnout v tomto pořadí a často jimi prochází celá rodina pacienta. Může dojít i k regresi, kdy například i po přijetí reality se pacient vrací do předešlých fází.Smrt je individuální zánik organismu. Příprava na smrt a umírání je součástí paliativní péče, ve které nezastupitelnou úlohu sehráva psychologická podpora. Souvisí se změnami prožívání, které se u umírajících objevují. 

 

Z pohledu speciální pedagogiky se nejčastěji setkáme s tématem percepce, kognice a emocionality při umíráni osob s mentálním postižením. Během života se obvykle smrti nezabývají, žijí přítomností. Dovedou vnímat smrt blízkých a reagovat na ni. Vlastní smrt si připouštějí méně, než intaktní společnost.

 

Přípravu na umírání obvykle zahajuje sdělení závažné diagnózy, obvykle neléčitelné nemoci. Následuje několik fází, které ve svých publikacích popisovala švýcarsko-americká psycholožka Elisabeth Küblerová-Rossová. Její model bývá někdy kritizován jako neodpovidající realitě, existují odborné studie podporující její teorie a naopak odborné studie přinášející odlišné pojetí. Možná je to i proto, ze autorka se inspirovala spiritualismem a mnohdy i Moodyho modelem "života po životě". Nicméně tzv. Kübler-Ross model patří k často citovaným v odborné literatuře.

 

Podle autorky existuje pět fází smutku, ktere následují poté, kdy je pacientovi diagnostikován nevyléčitelný stav či choroba. Tyto fáze publikovala v roce 1969. Fáze jsou:

 

1. Popření reality (pacient věří, že se doktoři spletli, nepřipouští si danou situaci).

2. Vztek či hněv (pacient hledá viníka, či je naštvaný na člověka, který mu danou diagnózu sdělil)

3. Smlouvání (pacient doufá, že když změní životní styl, bude žít déle; často hledání útěchy v náboženské víře, či hledá zázračný lék, který neexituje)

4. Deprese (pacient rezignuje na svůj stav, vidí realitu, považuje to za konec)

5. Přijetí reality (pacient si uvědomuje, že situaci nezmění a snaží se s tím vyrovnat)

 

Tyto fáze nemusí vždy proběhnout v tomto pořadí a často jimi prochází celá rodina pacienta. Může dojít i k regresi, kdy například i po přijetí reality se pacient vrací do předešlých fází.