Zdeněk Matějček

Český pedagog, světově uznávaný dětský psycholog, moderní reformátor péče o dítě, zdůrazňující  nezastupitelnou úlohu rodiny.

Zdeněk Matějček se narodil 16. srpna 1922 v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. Právě sem se Matějček rád vracel ve vzpomínkách. Byl také spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval češtinu a filozofii (jejíž součástí byla tehdy i psychologie). Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948.

V roce 1950  nastoupil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“. Rozhodl se proto pro psychologii, ve které praktikoval posléze v Sociodiagnostickém ústavu v Praze (1951 – 53). Tento ústav byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a teorii poruch a vad. Úkolem ústavu bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech.

Sociodiagnostický ústav předběhl dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice.

S Josefem Langmeirem se zaměřili na výzkum psychických potřeb dětí a problematiku jejich neuspokojování. Společně tak definovali nový psychologický pojem, který nazvali psychickou deprivací. Výsledky své práce publikovali v knize Psychická deprivace v dětství. Kniha vzbudila pozornost u nás i v zahraničí. Byla přeložena do angličtiny, němčiny a ruštiny. Od roku 1953 až do roku 1969 pracoval v Dětské psychiatrické ambulanci v Praze. Spolupracoval také s profesorem Švejcarem na katedře pediatrie Lékařské fakulty UK. Zde také obnovil spolupráci s J. Langmeirem a společně dokončili výzkumnou pedagogickou a klinickou práci na vybudování tzv. Pražské školy klinické psychologie.

Vedle celé řady odborných publikací vychází i řada knih určená přímo rodičům (Po dobrém nebo po zlém?, Co, kdy a jak ve výchově dětí, Co děti nejvíce potřebují.). Vypracoval i celou řadu diagnostických metod, které jsou dnes podstatnou součástí pedagogicko-psychologického a speciálně-pedagogického poradenství.

Byl členem celé řady profesních organizací u nás i v zahraničí. Obdržel i celou řadu ocenění a vyznamenání, např. cenu za výzkum „Distinguished Contribution to Rescarch in Public Policy“, čestný doktorát univerzity v Kanadě, medaili prezidenta České republiky „Za zásluhy“ a další.

I v důchodovém věku pracuje v laboratoři vedené docentem Dytrychem, kde zahájili několik dlouhodobých studií dětí z rozvedených rodin, dětí narozených mimo manželství, dětí bez rodin, nechtěných dětí a další. Pokračuje také v klinické poradenské praxi v dětském centru Paprsek v Praze.

Na konci svého života prohlásil: „Rozumět znamená pomáhat“.   

Publikace:

Po dobrém nebo po zlém (1968)

Vývojové poruchy čtení (1974)

Psychologie nemocných a tělesně postižených dětí (1974)

Rodiče a děti (1986)

Rodičovství a zdravotně postižené dítě (1987)

Dyslexie (Praxe dětského psychologického poradenství (1991)

Rodičům mentálně postižených dětí (1991) Děti a rodina v psychologickém poradenství (1992)

O rodině vlastní, nevlastní a náhradní (1994)

Co děti nejvíce potřebují (1994)

Co, kdy a jak ve výchově dětí (1996)

Nevlastní rodiče a nevlastní děti (se Z. Dytrychem, 1999)

Zemřel 26. října 2004 v Praze. Profesor Matějček významně přispěl ke zdravému vývoji naší společnosti, k obohacení svého oboru a k výzkumu v oblasti, která byla z hlediska badatelského u nás až na výjimky zanedbaná.