Speciální pedagogika | Závažné postižení sluchu není automaticky „vstupenkou“ do speciální školy. Podle psycholožky Ivy Jungwirthové téměř u všech dětí, které špatně slyší, stojí za to pokusit se o integraci do běžné školy. Vady sluchu se podle závažnosti dělí na lehkou, střední a těžkou nedoslýchavost a na praktickou hluchotu. Mít sluchovou vadu neznamená, že člověk neslyší nic, stejně jako u zrakových vad i zde existuje různá míra závažnosti postižení sluchu. Důležitá není pouze diagnóza, ale také to, jak dítě se sluchadly nebo s kochleárním implantátem vnímá mluvenou řeč. Ve speciálních školách těmto dětem chybí především to, co jim může dát pouze integrace - pozitivní vrstevnické řečové vzory a běžné sociální prostředí. Autorka vysvětluje, co s sebou nese vada sluchu, provází čtenáře přehledem pomůcek, které děti s vadou sluchu používají, a podrobně rozebírá výchovně-vzdělávací proces ve škole. Zdůrazňuje důležitost komunikace školy s rodiči a také s odborníky, provádí čtenáře možnostmi, které dává současná legislativa, a nabízí zkušenosti a návody z praxe.
