Jazyková a komunikativní kompetence dětí s mentálním postižením

Speciální pedagogika | Řečové a jazykové dovednosti jsou podstatnou determinantou v procesu sociální integrace a neoddělitelně souvisí s kvalitou života člověka. Rozvoj všestranné, účinné a otevřené komunikace proto zcela oprávněně patří k stěžejním cílům základního vzdělání.
Pedagogické a psychologické hledisko, které se uplatňuje při koncipování systému povinného vzdělávání pro žáky s mentálním postižením, spočívá nejen v citlivém výběru učiva nutného a potřebného k orientaci ve světě, ale také ve vyhledávání a volbě vhodných metod a technik k usnadnění procesu učení u těchto žáků. Mezi řečí a vyššími kognitivními procesy existuje proces vzájemné interakce. Chceme - li podporovat kognitivní vývoj dítěte, je důležité stimulovat rozvoj řeči už v raném období. Zdravé dítě si přináší na svět vrozenou dispozici naučit se mluvit, která se přirozeně rozvíjí v kontaktu s mluvícím okolím a zároveň koreluje s rozvojem myšlení. Za rizikové z tohoto hlediska považujeme děti s mentálním postižením, které jsou dlouhodobě vystaveny nevhodným podmínkám pro rozvoj řeči, a to už v období vývoje mozku.
Monografie analyzuje podmínky vývoje řeči u dětí s lehkou mentální retardací, poukazuje na vzájemné souvislosti mezi myšlením a řečí a klade důraz na rozvoj auditivní diferenciace řeči v kontextu dílčích způsobilostí komunikativní kompetence žáků v základní škole. Seznamuje rovněž s výsledky výzkumu zaměřeného na zjišťování a posuzování úrovně vybraných oblastí auditivní diferenciace řeči u žáků v mladším školním věku, z nichž vyvozuje návrhy pro speciálně pedagogickou teorii a praxi.